Z raku kurzu – výroba glazur

vyroba glazur

Napřed je dobré začít vlastně tím jaké druhy glazur máme , z čeho se skládají a jaké jsou pro raku keramiku vhodné. Jde o to že jsou často velice pěkné kombinace krakelovacích glazur s glazurou řekneme běžnou a nebo kombinací libovolného druhu glazur které jsou. Jediná omezení která existují jsou jen v teplotním režimu v jakém dochází k jejich přilnutí ke střepu. A samozřejmě jak se k sobě hodí vzhledem. To hlavně obsahuje nekombinovat například glazury které jsou např. od 1100C do 12500C s glazurou která je od 950C do 1050 C.

Vycházet musíme z toho z čeho je glazura jako takové složená. Ve zjednodušené podobě jde o drcený křemen – ten dodává sklovotvorné látky SiO2 a vyšší obsah zvedá teplotu tavení. Také díky němu se snižuje tzv praskání glazury trhlinkování .  Déle jde o druhý prvek a tím je kaolín dodává do glazur hlavně Al203 ale i malé procento křemenných látek SiO2. Kaolín je stabilizátor glazur ale ve větším poměru se díky němu glazura slupuje a to i před pálením. Al203 je jinak řečeno také oxid hlinitý. Jeho hlavním faktorem v glazurách je zvýšení lesku ,pevnosti glazury a také jí snižuje teplotní roztažnost.

Jako poslední prvek je tavivo – živce – ty přidávají v malém procentu do glazur jak Al2O3 tak Si02 jejich hlavním důvodem je ale přidávání kovů a barevnosti.

Pro detailní propočty používáme Segerův vzorec ale pro naše užití si zatím budeme stačit s přepočtem na procenta kdy celek musí dát vždy 100%. Můžeme samozřejmě použít i recepturu nebo chemický rozbor . Pro kurzy a zjednodušení celého procesu bude stačit tedy zatím tato tří bodová hodnota.

Co můžeme přidat do glazur jako tavivo nebo barvivo což je ten 3 prvek který je zde psaný ?

Kaliva – pro krycí glazury nebo polokrycí případně nezbytná položka – Sm2O2 nebo zirkon rutil. Oxid cíničitý případně.

Fluor – Kazivec kryolit , U nás na dílně se nepoužívají tyto látky nejsou moc šetrné ke zdraví. Mohou být až toxické.

Lithné suroviny – lepidolit cinvaldit . Opět u nás moc nepoužíváme.

Barnaté suroviny – BaO zvyšuje lesklost glazur tvrdost a kyselinovzdornost. Např winterit BaCO2.

Draselné prvky – Potaš ledek KNO3 . Jde o silná tavidla snižují teploty tavení.

Sodné sloučeniny – pro raku keramiku vhodný doplněk pro trhlinkování například nefelin. Ale nejčastěji se používá soda krystalická nebo kalcinovaná. Oblíbená sůl NaCl je také možností.

Olovnaté prvky – dnes již historie ale v minulosti jedny z mála používaných doplňkových prvků pro glazury. Výhodou je teplota tání a to je pod 900 stupnů celsia. Nejde používat redukční atmosféru při výpalu.

Borité sloučeniny – oxid sodný například nebo kyselina boritá či borax. Každý z těchto prvků dává v malé míře glazurám všechny pro které se od glazur očekávají viz lesk pevnost tvrdost nesmí se to ale přehánět.

Hořečnaté sloučeniny – Magnezit dolomit/uhličitan vápenatohořečnatý mastek . snižuje roztažnost glazury a dává jí lesk.

Zinečné sloučeniny – dokonalý prvek pro crystal glaze prvek zinková běloba.

Vápencové sloučeniny – křída mramor vápenec jako takový tavivo zabraňuje praskání glazur .